Možná si myslíte, že když strávíte v práci delší dobu, zvládnete toho více. Máte pravdu, ale jen po omezenou dobu. Po pár týdnech o svou výhodu stejně přijdete.

Čtyřicet hodin je optimum – před sto lety i dnes

Firma Ford prováděla na počátku minulého století desítky testů ke zjištění optimální délky pracovní doby pro produktivitu svých zaměstnanců. Zjistili, že čtyřicet hodin týdně je ta správná doba. A také, že když přidáte dalších dvacet hodin, produktivita se zvýší, ale toto zvýšení trvá jen tři až čtyři týdny. Potom opadne.

To, co platilo pro tovární dělníky před sto lety, platí dnes stejně pro pracovníky v kancelářích. Lidé, kteří solidně odpracují čtyřicet hodin týdně, toho zvládnou více než ti, kteří pracují šedesát hodin nebo více.

Počítejte s vyhořením

Lidé, kteří pravidelně tráví dlouhé dny v práci, časem vyhoří a hrozí jim, že se dostanou do osobních problémů, které budou kazit jejich výkon.

Zastánci delších pracovních týdnů často ukazují na země jako Thajsko, Korea a Pákistán – ve snaze ukázat, že delší pracovní doba je výhodou v hospodářské soutěži. Fakta to však nepotvrzují.

V šesti z desíti nejkonkurenceschopnějších zemích světa (Švédsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Dánsko a Spojené Království) je nezákonné požadovat více než 48 hodin práce týdně. Neexistuje zde pracovní týden o padesáti, šedesáti či sedmdesáti hodinách, jako v Asii či ve Spojených státech. Jde spíše o to, pracovat efektivně, než dlouho.

Jinými slovy, nikdo by se neměl omlouvat za to, že odejde z práce v rozumnou dobu. Měl by se omlouvat, pokud pracuje týden po týdnu moc dlouho – protože tím snižuje celkovou efektivitu týmu. Pokud chcete aby toho vaši zaměstnanci zvládli co nejvíce – pravidelně a v co nejkratším čase – je čtyřicet hodin tak akorát. Ale musí být stráveny efektivně. A to je zase vaše práce.

Jak je to ve vaší firmě? Platí u vás krédo Steva Jobse „pokud nepřijdeš v sobotu, tak sem nechoď ani v neděli“ nebo jste zastánci pevné pracovní doby podle zákoníku práce? Nebo něco mezi tím?